středa 21. prosince 2016

Jak to všechno začalo, aneb jak se ze mě stal kosmetický nadšenec

Má profilová fotka asi napoví, že rozhodně nejsem taková ta "vytuněná" kočka jako je to dneska v módě,  že nemám napletené vlasy, umělé řasy ani nehty... no prostě jsem spíše sportovní typ, ač celý život důsledně zastávám heslo "sportem k trvalé invaliditě" 😂

Vždycky to tak bylo a bude. Nikdy jsem nemilovala sukně a nosila zásadně kalhoty, nikdy jsem nenosila vysoké podpatky pokud jsem nebyla násilím přinucena a líčení jsem neřešila vůbec. Co se týče péče o pleť, tak to už bylo bohužel něco jiného, protože jsem od 11 let trpěla výrazným akné. Neměla jsem sice nikdy hluboké cystické akné, ale i tak mě pupínky po celém těle včetně vlasů opravdu "kosmeticky" zaměstnaly na pár dalších let. Vyzkoušela jsem tehdy asi fakt vše a poctivě jsem se snažila kromě různých léčebných metod chodit i na kosmetiku. Tahle bída trvala asi do mých 16 let, kdy mi dermatoložka konečně po různých peripetiích předepsala antikoncepci. Pak už byl klid.

V době výše uvedeného "kosmetického temna" se mě má drahá maminka snažila všemožně podpořit a zvýšit mi sebevědomí. Pro zasmání přihodím do placu historku, kdy mi zaplatila nalíčení kosmetičkou v jednom nejmenovaném salónu, který byl tehdy u nás doma hodně v kurzu (mimopražském podotýkám), kdy jsem odcházela poté domů a již za chůze ze dveří jsem se snažila to "mistrovské dílko" odlíčit papírovým kapesníkem. No co si budeme povídat. Byla to taková ta tehdejší klasika - modré! kouřovky, oranžový makeup přesně končící na linii mé čelisti, kontura rtů tmavší než sama rtěnka, samozřejmě ještě zvýrazněna leskem a tvářenka nanesená ve stylu Marfušky z Mrazíka. O výběru barev pomlčím, protože dáma, která mě "nalíčila", snad nikdy ani o barevné typologii slyšet nemohla. Pro mé sebevědomí to byl tehdy nářez - nejdřív se mi vysmál nějaký cizí (a pochopitelně jako naschvál hezký kluk) přímo v tom salónu, potom další známý na ulici a na závěr mě dorazil ještě můj vlastní otec, když se mě zeptal, jestli jsem byla na exkurzi v dole - že prý vypadám jako horník po šichtě. Takže první seznámení s makeupem nedopadlo vůbec slavně a dále se mi nechtělo experimentovat.

Než jsem nastoupila na vysokou, tak se má maminka rozhodla, že ze mě konečně udělá trochu "holku" a poslala mě k profi vizážistce. Tato návštěva již dopadla o poznání lépe, dostala jsem seznam produktů (tehdy to byla tuším kosmetika Art Deco), doporučených barev, prakticky mi bylo ukázáno, jak se sama nalíčit - prostě takové kosmetické basic steps. Ale přiznám se - měla jsem taštičku, většinou ji ani z lenosti nepoužívala a byla jsem prostě dále přírodní. 

Někdy kolem 25 let jsem zase začala mít problémy s pletí, musela jsem vysadit původní antikoncepci a nové preparáty již na mě tolik neúčinkovaly. Tehdy jsem opět poslechla svou mamku, která již léta letoucí používá kosmetiku Lancome a začala jsem zde v Praze pravidelně jednou měsíčně chodit na kosmetiku do Lancome studia. Plus jsem si postupně kupovala jejich produkty tak, jak mi byly doporučeny nebo jak mě nadchly při ošetření. A pleť se zase jakoby zázrakem zlepšila a ustálila.


Další a snad již finální zlom nastal před skoro 4 lety (tedy již po třicítce), kdy jsem se odstěhovala pracovně do ciziny, kde bylo najednou naprosto jiné klima, horko, nulová vlhkost a navíc jsem většinu času strávila v klimatizovaných prostorách. K tomu připočtěme stres, přepracování, nevyspání, změnu jídelníčku...no a je vám jasné, že doba temna opět udeřila. Opět jsem se vrátila do doby své puberty a začaly se mi dělat hluboké podkožní boule, po kterých mi zůstávaly jizvičky a pigmentové skvrny.
Byla jsem zoufalá a nevěděla jsem, co mám dělat. Bohudík jsem si nikdy netroufla využít služeb tamních dermatologů (odstrašujícím případem mi totiž byly 2 kolegyně z Malajsie, které si tam nechaly dělat chemický peeling, a to, co se stalo jim, bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli).
Nakonec mi pomohly 2 ženy - jednou z nich je má kamarádka, která mi díky nově nabytým znalostem z kurzu celostní medicíny poradila, abych omezila či radši zcela vysadila mléčné produkty. Pravdou je, že jsem žila v zemi, kde mléko v jakékoliv formě milují a potajmu ho přidávají dokonce do ovocných freshů 😉...takže tohle byla první obrovská změna a pokrok.
A druhou mou zachránkyní je Caroline Hirons, díky které jsem objevila péči o pleť o více krocích - více naleznete na jejím webu http://www.carolinehirons.com a cíleně uvádím adresu webu a ne pouze link na konkrétní článek, protože doporučuji si toho přečíst co nejvíce.
Díky ní jsem konečně dospěla k rutině, kdy dodržuji její double cleans, používám tonika na bázi kyselin, střídám séra, investuji do kvalitních krémů a olejů a jediné, co jsem zatím stoprocentně nedodržovala je to, že extra SPF používám jen v létě a zbytek roku si vystačím s faktorem obsaženým v makeupu.
Nyní jsem "stabilizovaná" a i když se mi občas udělá nějaký pupínek, je to již stav udržitelný a pro mne akceptovatelný, který je způsoben všemi léky, které v současnosti užívám.

Wow, pokud tohle někdo dočetl až sem, tak klobouk dolů! Tohle bylo taková rozehřívačka a někdy příště se již budu věnovat přímo své současné rutině, oblíbencům a vychytávkám.
Děkuji a budu se těšit na všechny Vaše komentáře, zkušenosti a postřehy!

Žádné komentáře:

Okomentovat